MOUNT & BLADE II: BANNERLORD – ZAČAL JSEM S 20 VOJÁKY A SKONČIL JSEM VE VÁLCE S PŮLKOU KONTINENTU
Doporučení: ANO.
Říkáte si:
„Zkusím si jen tak zahrát středověkou hru.“
O několik hodin později:
Mám vlastní armádu, vlastní hrad, vlastní království, tři nepřátele, čtyři spojence, dluhy, politické problémy a vůbec netuším, proč jsem zase ve válce.
Vítejte v Bannerlordu.
TVORBA POSTAVY
Začínáte jako úplně obyčejný člověk.
Žádný Vyvolený.
Žádný polobůh.
Žádný Geralt.
Prostě týpek s mečem, pár denáry a snem, který se během několika hodin promění v:
„TAK A TEĎ DOBYJEM CELÝ KALRADII.“
A nejlepší na tom je, že hra vás opravdu nechá.
CHCETE BÝT OBCHODNÍK?
Můžete.
CHCETE BÝT ŽOLDÁK?
Můžete.
CHCETE BÝT BANDITA?
Technicky taky.
CHCETE VLASTNÍ ŘÍŠI?
Samozřejmě.
CHCETE SE OŽENIT, MÍT DĚTI A PŘEDAT ŘÍŠI SVÉMU POTOMKOVI?
Ano.
CHCETE BÝT ABSOLUTNÍ STŘEDOVĚKÝ MAGOR?
Hra vám v tom prakticky vůbec nebrání.
BOJE
Tady Bannerlord začíná být opravdu návykový.
Souboje jsou založené na směru útoku a obrany.
Sekáte zleva?
Musíte krýt zleva.
Sekáte shora?
Musíte krýt shora.
Někdo po vás hodí kopí?
Máte několik možností.
Jedna z nich je uhnout.
Druhá je doufat.
Třetí je zjistit, jak rychle dokáže člověk začít přemýšlet o svých životních rozhodnutích.
A pak je tu KAVALERIE.
Nic vám nezvedne sebevědomí tak jako několik desítek jezdců, kteří se rozjedou proti nepříteli.
Vidíte nepřátelskou armádu.
Vidíte svou armádu.
Chvíli je ticho.
A potom:
„CHARGE!“
A najednou máte pocit, že jste Alexandr Veliký.
Do té doby, než vás někdo trefí kopím do zad.
ARMÁDA
A tady začíná skutečná závislost.
Nejdřív máte pár vojáků.
Pak deset.
Pak dvacet.
Pak padesát.
Pak stovku.
A najednou stojíte před městem s několika stovkami lidí a říkáte si:
„Tak jo. Tohle už je problém někoho jiného.“
Jenže vaše armáda není jen banda anonymních panáků.
Vojáky můžete rekrutovat, vylepšovat a postupně z nich udělat pořádnou vojenskou mašinu.
Pěšáci.
Lučištníci.
Jízda.
Těžká jízda.
Oštěpaři.
A spousta dalších jednotek.
A samozřejmě existuje přesně jeden voják, kterého máte nejraději.
Ten, který přežil 37 bitev.
Když ho potom někdo zabije:
„DOBŘE. TEĎ UŽ TO JE OSOBNÍ.“
OBLÉHÁNÍ
Obléhání pevností je přesně takový bordel, jaký od středověké války očekáváte.
Katapulty.
Beranidla.
Žebříky.
Obléhací věže.
Hradby.
Lukostřelci.
Oheň.
Krev.
Chaos.
A vy stojíte dole a přemýšlíte:
„Proč jsem si vlastně myslel, že tohle bude dobrý nápad?“
Potom se konečně dostanete přes hradby.
Máte radost.
A zjistíte, že uvnitř čeká dalších 200 lidí.
Výborně.
POLITIKA
Bannerlord není jen o tom, kdo má větší meč.
Je to také hra o diplomacii, klanech, vztazích, obchodu a politice.
Můžete uzavírat aliance, uzavírat sňatky, vytvářet vlastní klan, získávat vazaly a postupně budovat vlastní moc.
A samozřejmě můžete někoho naštvat.
Pak na vás vyhlásí válku.
Vy odpovíte.
Pak se přidá další království.
Pak další.
A najednou máte:
„Válka s Battanií.“
„Válka s Vlandii.“
„Válka s Khuzaitským chanátem.“
„Válka s každým, kdo má mapu.“
OBCHOD
Chcete vydělat peníze bez toho, abyste museli každých pět minut někoho zabíjet?
Můžete obchodovat.
Nakupujete levně.
Prodáváte draze.
A postupně zjistíte, že jste se z válečníka změnili na středověkého makléře.
„Kde je moje armáda?“
„Nevím.“
„Co děláš?“
„Vydělávám.“
„Jak?“
„Prodávám prasata.“
A funguje to.
GRAFIKA A SVĚT
Bannerlord možná není nejnovější hra na světě, ale jeho svět funguje výborně.
Kalradie působí jako skutečný kontinent, kde se pořád něco děje.
Království válčí.
Karavany cestují.
Armády pochodují.
Města obchodují.
Bandité přepadávají cestující.
A vy jste uprostřed toho všeho.
Nejlepší je, že svět se netočí jen kolem vás.
Když se rozhodnete půl roku sedět doma a nic nedělat, svět se nezastaví.
Někdo jiný mezitím dobude město, prohraje válku, zemře nebo se stane králem.
A vy pak otevřete mapu a:
„Co se tady kurva stalo?“
VERDIKT
Mount & Blade II: Bannerlord je jedna z těch her, kde si můžete vytvořit vlastní příběh.
Nemusíte následovat jeden předem daný scénář.
Můžete být obchodník.
Žoldák.
Válečník.
Šlechtic.
Vládce.
Dobyvatel.
Diplomat.
A pokud máte dostatek času a psychické stability, klidně všechno dohromady.
Začnete s pár vojáky a postupně můžete skončit s vlastní říší.
A právě tenhle progres je droga.
Nejdřív máte problém porazit deset banditů.
Pak porazíte armádu.
Potom dobudete hrad.
Potom město.
Potom království.
A nakonec zjistíte, že jste strávili 80 hodin plánováním války proti člověku, který vám před dvěma dny prodal koně.
Bannerlord není dokonalý.
Občas se AI rozhodne udělat něco, co nedává smysl.
Občas se vaše armáda rozhodne, že nejlepší taktika je stát na místě.
Občas se obléhání promění v logistický experiment.
A občas se jen díváte na mapu a říkáte si:
„Tak co teď?“
A potom kliknete na další město.
A další.
A další.
A najednou jsou tři ráno.
10/10
Přišel jsem si zahrát středověkou hru.
Odešel jsem jako majitel království, manžel pěti minut, nepřítel šesti národů a člověk, který má osobní problém s jedním konkrétním šlechticem.
