Není mnoho počítačových her, které by získávaly ocenění za nejlepší hru roku, ba klidně i dekády, a to opakovaně a od různých recenzentů. Planescape Torment je jednou z nich. I s odstupem více než dvaceti let se můžeme shodnout, že to byl určitě velmi zdařilý počin, který se trochu vymykal dosavadnímu škálování her, což byl však mimo jiné jeden z důvodů jeho velké popularity. Na pokračování hráčská obec fanoušků čekala velmi dlouho. Dočkala se? Inu, tak trochu.
Numenera není regulérním pokračováním, odehrává se v jiném světě, nicméně šlo by ji asi označit jakožto duchovního pokračovatele. Důkazem budiž, že skoro u každé recenze na Numeneru máte několik úvodních odkazů na Planescape. Původ člověk - a ani počítačová hra - jednoduše nezapře :).
Hra vyšla v únoru 2017, důvod proč o ni píši nyní je existující kompletní čeština. Hra totiž patří mezi patrně nejukecanější tituly vůbec. Navíc nejde o jednoduché dialogy typu, "kde je východ - na sever", ale o poměrně hlubokomyslné rozhovory s filosofickým přesahem. To prosím myslím naprosto vážně. Má to své výhody i nevýhody. Předně množství dialogů dokáže leckoho otrávit, čtení je opravdu dlouhé, květnaté a přiznejme si to, vyžaduje i velkou "imerzi", tedy ponoření do hry. Část hráčů to bezesporu odradí. Výhodou však jsou neklišoidní dialogy, zapamatovatelné úžasné mikropříběhy a celková atmosféra hry. Konverzace je zde velmi mocná, celou hru lze dohrát bez absolvování jediného souboje, ze všeho se tedy lze "vykecat". Osobně jsem několik málo soubojů absolvoval, zvykal jsem si na ně poměrně dost dlouho a zcela si nezvykl nikdy. Jsou na ovládání dost neintuitivní a podle mě i zdlouhavé. Jádro hry tkví pochopitelně v něčem jiném.
Velkou devizou a zároveň obrovským společným jmenovatelem je svět, v němž se hra odehrává - Numenera. Inspirace stolním RPG od Monte Cooku byla dobrou volbou. Numenera je devátý svět, jedná se o náš svět ale po osmi velkých katastrofách (nebo možná více), takže ten náš současný (který se nachází od Numenery asi miliardu let zpět) tu nepřipomíná už vůbec nic. Občas se z předchozích světů dochovaly nějaké artefakty, z nichž ale drtivou většinu současná populace neumí ovládat (říkají jim numenery), jejich poznávání pak připomíná studium magických předmětů (což je samozřejmě běžná záležitost v jiných rpg). Váš hrdina se jmenuje Poslední odvrženec a do Numenery přímo a doslova spadl. O světě neví nic, takže jej pomalu poznáváte spolu se svým hrdinou. Logicky vám tak spousta věcí nedává smysl. Člověk by chtěl napsat, že s postupujícím herním časem se toto zlepší, ale úplně ne. Jistě, lecos pochopíte, např. jak je to s nekonečnou bitvou, jak to bylo s otrokáři v Saguských útesech, atd., ale některé informace mě dost překvapily i před samotným koncem hry.
Když už jsme u toho konce, tak Numenera není z nejdelších RPG, dohrát se prý dá za cca 30 hodin. Mně to zabralo asi hodin 42, nicméně snažil jsem se pokud možno toho prolézt a "prokecat" co nejvíce (a to jsem určitě neobjevil vše), takže pokud budete velmi poctiví, dostanete se asi i přes 50 hodin. Je to málo? Jak se to vezme, konec mi přišel lehce uspěchaný, nicméně v celkovém kontextu to asi bylo tak akorát. Hra se svým příběhem předvedla krásný dějový oblouk a na její konec budete asi dlouho vzpomínat.
Po technické stránce není hru obtížné rozpohybovat i na kancelářském notebooku. Narazil jsem na jeden technický problém, kdy se hra sekla a následně spadla do windows, ale ten vyřeší trochu přiblížení zoomu a přechod lokace. Hra patří mezi izometrická RPG, běží na stejném enginu jako Pillars of Eternity.
Rád bych napsal, že to je jasné "must play", ale zde je třeba volit velmi opatrně. Je mi jasné, že ne každému může sednout, chvíli dokonce může připomínat interaktivní knihu. Pokud ale patříte mezi lidi, kteří si podobnou zábavu zamilují a z nějakého důvodu vás tento báječný svět ještě nezasáhl, tak neváhejte.
