Protože se moje recenze začínají spíše stávat informací že jsem nezemřel než-li pravidelnou činností, rozhodl jsem se probrat z celoživotního kómatu a dovolit hrám opět průchod do svého šedivého života všedních dní. Čas, který mi trval k tomu, abych se opět ponořil do hlubin videoher a konečně se odloučil od nesnesitelného tlaku bytím, byl dokonce tak dlouhý, že jsem tuhle gamesu kupoval ještě v době kdy můj počítač dokázal v zimním období kompletně vytopit můj pokoj jen co jsem zapl malování. A proto jsem se rozhodl že je nevyšší čas oprášit klobouk a vzhůru do sedla.
GUN je počin, který minimálně tady u nás nemá úplně silné zastoupení a celosvětově podle mě nebudu také daleko od pravdy. Působí to jako takový ten typický zapomenutý titul, na který pak náhodně narazíte na Youtube jak ho tam nějaký máslo vynáší do oblak a říká tomu "hidden gem". Já bych tak optimistický zase nebyl, ale v průběhu mého sáhodlouhého vylívání pocitů a přihlouplých názorů dojdu i k tomu, proč by měli tito staříčci od Vás dostat šanci. Jak už jsem říkal, GUN jsem si kupoval kdy můj kompjůtr neoplýval zázračnou mocí rozjet Red Dead Redemtion 2 a protože Red Dead Redemption na PC (na steamu) bylo ještě v nedohlednu, při procházení obchodu jsem zakopl právě o tento zmiňovaný western a řekl jsem si, že na svátky vánoční se podívám do teplých krajin plných písku, klobouků, koní, hor a oranžové záře. (Když si to teď tak uvědomuji oranžová = Firewatch, písek, hory = Mad Max, nejsem nějakej ujetej?) Takže mezitím co Activision dělal Call of Duty a Call of Duty a... Call of Duty a Cal... oukej asi mě chápete, tak vydal příběh o pomstě a sebepoznání. Úplně přehnané dějové zvraty sice nečekejte, ale v tom nejlepším slova smyslu se jedná o typický westernovský námět, který podobně jako většina filmů ze 40. a 50. tých let prostě neurazí. A protože nechci příliš prozrazovat co se přesně stane, co kdyby si někdo po mé bezchybné a jediné správné recenzi chtěl tento titul koupit, přesuneme se na hratelnost.
Ještě předtím, než se pustíte vůbec do hraní, vřele vám doporučuji stáhnout si widescreen fix a 60fps fix. Hra pak působí plynuleji (logicky), bude se vám lépe hrát a třeba když opustíte hru, tak nebudete mít přeházené všechny ikonky aplikací na ploše. A to se vyplatí! Já jsem si tuto vymoženost přidal asi ve čtvrtce nebo blíže k polovině herní doby a rozhodně to za těch pár minut stálo. Vylepší vám to herní zážitek, hra je líbivější a celkově už se necítíte že v tomto roce hrajete hru tak senilní, že ani nepodporuje rozlišení vašich obrazovek.
Hlavním bodem gameplayové kolonky je určitě něco co stojí za zmínku, neboť by to některé pistolníky mohlo odradit. PISTOLE i když nemá žádné zásadní nebo až katastrofické chyby, je přebraná z konzolí tuším např. z Playstation 2 a to se hodně podepsalo na pohybu, tedy otáčení myší (rozhlížení) a na střelbě. Ta je ve stavu takového kočkopsa mezi zdá se slabým aim assistem (netuším jestli něco takového přimo ve hře jde vypnout nebo vůbec je) a zčervenáním zaměřovače. Jednoduše řečeno nepotřebujete mířit úplně přesně. Ten zaměřovač je natolik velký, že by jste trefily stodolu i po slepu a prostě když z červená při najetí na nepřítele, kulka si ho najde sama. Mě to celou dobu vůbec nevadilo, má to takový dojem setsakra přesného bastarda a dodává mi to aspoň částečnou dávku sebevědomí, že nejsem úplný vemeno. Zbytek jsou poměrně jednoduché, avšak účinné mechaniky, které i po těch letech skálopevně drží. Jediné co chybí je sprint. To ale vyrovnává skutečnost, že hlavní postava Cole má dlouhé kroky takže nepřijdete zkrátka.
Což mě přivádí rovnou k postavám a tomu jak badass by mohl celý svět být v kapánek lepší grafice. Záporáci jsou charakterově výrazní a jejich činy jsou až šokujícně brutální. Spojenci/hrdinové rezistence nebo aliance jak chcete až zase takovou hloubku nemají, no no i když nad tím tak přemýšlím tak zaleží jak který, ale všechny spojuje jedna zásadní událost daleké minulosti. Musím říct, že kromě majestátní a překrásné hudby, které jsem si snad poprvé opravdu výrazně všimnul u hry byl v pozadí slyšet i můj hukot v kládě jelikož lehké děvy procházející se po prknech stavení v Dodge nebo Empire City, popřípadě v nevěstincích, mají svůj šarm i po letitých službách společnosti. A to ani nemluvím o tom, když na vás jedna z nich vytasí zpod sukně nebo jemného prádelkového podvazku kvéra.
Na konec bych se chtěl k něčemu co mě tíží přiznat. Myslím si, že stejně jako tento dopis nad nímž sedím už asi 2 hodiny, i samotnou gamesku jsem zapínal a následně projížděl docela na sílu. Oprášil jsem hraní stejně jako psaní spíše z nutnosti než proto, že jsem to opravdu chtěl. A mohl bych vám věrným čtenářům psát o tom jaký GUN je i docela grind. Že vás všechna ta vylepšení zbraní, dovedností, zásob a hodiny strávené kopáním zlata a dělaní pár stejných, ale nikdy vyloženě stejných vedlejších misí, nezachrání před nepřátelskými NPCčkami z laserovou muškou. Že některé lokace působí jako z pohádky a jiné zase jako z levného ochotnického divadla 18. století v chudinské čtvrti smrdící splaškami. Mohl bych vyprávět jak zmíněný ochuzený gunplay vyrovnává velikost arzenálu a různá využití všech zbraní. Jak otravné jsou nájezdy znovuzrozených banditů na těch stejných místech. Jak velká celá mapa je a kam všude se dá zajet. Ta živost určitého prostředí a odumřelost zase jiného. Je PISTOL perfektní hra? Ne. Užil jsem si její průchod? Ano. Je tohle líný způsob jak vypsat všechny pro a proti bez toho aniž bych musel psát další odstavce ve kterých bych se zamotal protože už to chci mít dopsané a moje pisálkovské dovednosti zásadně za dobu mé nepřítomnosti ochably? 100x ANO!
Vždycky mám při hraní takto staré hry určité dilema v tom, proč bych ji měl doporučit/nedoporučit dnešnímu publiku a hlavně v dnešní moderní době. Přijdu si příliš tvrdý a zároveň se snažím někdy krotit, abych očekával u her starších více jak 20 let, aby nevypadali jako vytažené z análů (staré letopisy, hovada) a ještě čekat něco převratného v rámci celé herní doby. Neříkám, že nic takového v těch hrách není, nicméně to už nemá takový ten úder. Pak tady může vyvstat argument, proč tedy hraješ tak staré hry když ti tolik nevoní? ...Je to asi proto, že se v nich skrývá něco speciálního. Je to docela těžko popsatelné, ale jedná se o určitou směsici atmosféry a takového pocitu. Mají nezapomenutelné kouzlo a i když teď můj rozsah je dosti obecný, GUN je na určitých místech se svojí scenérií velmi vřelé místečko kde se ve světě nacházet. Už teď vím co jsem chtěl zmínit a nezmínil a co jsem nechtěl zmínit a zmínil a co jsem nezmínil a vzpomenu si že jsem chtěl zmínit. Na úplný závěr jsem chtěl dát nějaký hrozně trapný nebo ohraný vtip, ale rozhodl jsem se, že jsem již dospěl a tak se podle toho budu chovat a napíši jen, že takhle docela v pohodě.
Ale za 15 euro AHHAHAHAHAHHAHAhaha.
