I přes nesporné kvality je tato trilogie (i s levobočkem Genesis) bohužel stále opomíjena a až kriminálně přehlížena.
Aspoň tedy v hlavním proudu.
Co se týče hlubších vod - tak tam už je situace o poznání jiná, a spousta hráčů (hrdě se hlásím k této sebrance) na ni jednoduše nedá dopustit.
Faktorů úspěchu je hned několik.
Např. ten, že vývojáři se nebojí neustále inovovat, míchat v kotlíku další a další zajímavé mechaniky, jejichž kombinace často působí až lehce divokým dojmem -
naštěstí a překvapivě, to ale zatím vždy klaplo.
Každý díl představuje o chlup jiný zážitek.
Jednička se vzhlédla v původních GOW (překvapivě), dvojka vsadila všechny karty na otevřenější svět a celé to okořenila RPG prvky (zároveň svým parkourem připomněla starší prince) - aniž by opustila od milovaného Hack'n'Slash,
no a trojka se nebojí naskočit na rozjetý vlak Souls-like žánru, který sice už začíná lehce čpět - ale musíte vzít v potaz, že tady jde o léta páně 2018, kde byla situace přeci jen velmi odlišná.
Zpočátku jsem sice z této volby nebyl úplně na větvi, ale věřil jsem, že kluci a holky vědí co dělají.
Přeci jen - slova stagnace či recyklace nejsou v jejich slovnících - a jako v obou předchozích případech se ukázalo, že je musíte nechat vařit,
a oni posléze doručí.
Až jsem byl překvapen, jak je to vlastně dobré.
Nejspíš také proto, že hru provází, né úplně valná pověst, ale to připisuji hlavně jako daň za úspěch dvojky.
Navíc chápu určitou míru zklamání - přeci jen, vývojáři zahráli tu nejbezpečnější kartu a místo pokračování příběhu radši zvolili prequel, což sice není špatný nápad, ale značí to, že se nejspíš stejně nikam neposunem.
Nicméně, jestliže se přes to dovedete přenést, a zároveň se neštítíte souls-like, a tím pádem i trochu vyšší obtížnosti, tak určitě nebudete litovat.
Ostatně s tou obtížností to není zas takové terno - Nejen, že zde existuje možnost její volby, což je už tak solidní berlička, ale zároveň je lehce bolavý snad jen začátek,
postupným levelováním, vylepšováním zbraní a statistik se totiž brzy síly vyrovnají, a ke konci už těžko hledáte rovnocenného soupeře - a to i ve vyšší platové kategorii místních šéfů - což je jev v Soulsech takřka nevídaný.
Celkově na můj 1. průchod, na zlatou střední cestu, jsem snad u žádného bosse nevypustil duši více než 3x, a to se nechci chvástat.
Velký podíl na tom také mají zde dostupné pomůcky, díky kterým lehce převážíte misky vah ve Váš prospěch.
Mezi ty patří nejen tzv. shardy (ty mimochodem v endgamu začnou být až nechutně OP), které Vám zvýší dočasně obranu, útok, rychlost atd. (jen pozor - aktivní může být pouze jedna), či jednorázové doplnění injekcí s pár životy, ale i Vaše hněvové schopnosti.
S tím že ultimátka v podobě Havoc formy, kdy konečně ukážete svou pravou tvář, už je jen třěšničkou na dortu.
Navíc nechybí možnost výběru ze dvou herních stylů - 1. - klasický hack'n'slash, a 2. více Souls - byť rozdíly mezi nimi jsou (až na lehce vyšší damage nepřátel) zanedbatelné.
Hratelnostně je to hlavně o správném načasování úhybů a následných protiútocích, ačkoliv nemějte strach - nechybí ani klasický systém komb.
Zpočátku se musíte spokojit pouze s Vaším věrným parťákem - zbraní, kterou využijete jednoznačně nejvíce - lehce submisivně vyhlížejícím bičem - ale posunem v příběhu odemykáte další a další hračky, až máte nakonec poctivý arzenál rovných 6.
Každá ze zbraní nabízí trochu jiný herní styl, přístup a dokonce mají i pasivní bonusy. Každá totiž využívá jiný element, s jehož pomocí se odemykají dříve nedostupné stezky.
Byť tedy rozdíly mezi nimi nejsou kdovíjak převratné - když pominu těžké a pomalé kladivo, tak jsou vesměs na jedno brdo.
Nečekejte ani nějaký zásadní dopad na hratelnost jako takovou - nepřátelé nemají žádné odolnosti vůči daným elementům, nejsou hbití, tak že byste na ně mohli pouze určitým typem zbraní.
Tím pádem je volba zbraně spíše osobní preferencí.
Ačkoliv musím vyzdvihnout to, jak se dají plynule střídat během akce - to potěšilo.
Systém progrese je také velmi příjemný. Takřka každý boss Vám nadělí něco nového - čímž hra úspěšně oddaluje stereotyp a nudu, a zároveň Vás nutí se neustále vracet do lokací minulých.
Jen tedy menší rada - jelikož ve hře chybí mapa a s ní jakýkoliv systém, jak si poznamenat, kde jste ještě nebyli, tak než znovu backtrackovat po každém bossovi radím spíše počkat, než odemknete všechny elementy a pak to vzít jedním vrzem - jinak se z toho zblázníte.
Absence mapy a nedostatky v paměti totiž bolí. A to hodně.
Již jsem zmínil, že příběhově se vracíme na úplný začátek a nečekají nás tak žádné hody, nicméně i tak příběh nepižlá druhé housle.
Další díl = další jezdec, konkrétně tedy jezdkyně - Fury, která hlavně zpočátku, opravdu dokazuje, že je hodna svému jménu, avšak posunem v příběhu u ní dochází k vývoji, nabyde trpělivosti, a musím říci, že ke konci už mi sedla - kvalit svého nejstaršího bratra nedosahuje, ale i takhle to není špatné.
Jelikož ostatní sourozenci jsou nezvěstní (kromě Války, který je obětí z inscenovaného procesu), tak jste si vytáhli černého Petra Vy.
Osud lidské rasy, která kvůli neutuchajícímu konfliktu mezi anděli a démony už opravdu mele z posledního, je jen ve Vašich rukách.
No a aby toho nebylo málo, tak se zde rozmáhá ještě sedmička smrtelných hříchů, které musíte také uklidit.
To jak jsou prezentováni mě velmi mile překvapilo. Opravdu dostávají svému jménu - charakterově, i vzhledově, a navíc se nebojí zkusit své triky i na jednoho z jezdců.
Je to opravdu zajímavý, svěží pohled na toto věčné téma, a např. takový chtíč, opravdu nemusí být to první co Vás nejspíš napadne, ale podob může mít mnoho.
No a samozřejmě by to nebyl souls like, kdyby chyběly estusky, jejichž blahodárná tekutina Vás drží na nohou, a bonfiry, které resurrektují padlé nepřátelé a znovu zalidní, již čisté lokace.
Byť i ty si prošli menší úpravou - jejich návštěva Vám nedoplní léčiva, ale zároveň neoživí mrtvé - dokud žijete, tak tedy vlastně můžete vyčistit klidně celou mapu.
S tím, že flašky lze buď koupit u obchodníka - starý dobrý Vulgrim - a nebo obnovit dušemi nepřátel. Osobně mi tento styl vyhovuje.
Hlavní měnou zůstávají lahodné dušičky, které po úmrtí také levitují ve vzduchu, ale nemizí ani po dalším úmrtí - tím mizí strach ze ztráty, ale zároveň i napětí...
Lze je směnit za LVL up, či vylepšování výbavy - klasika.
Nechybí ani gemy, které lze vložit do zbraní, a dále tak vylepšit dovednosti stávají - či přidat nové.
Musím rozhodně zmínit i level design - jednotlivé lokace jsou krásně propojené a navazují na sebe naprosto organicky- plynule se tak dostanete z té startovní, takřka až na konec.
Byť je pravdou, že původní otevřenost se postupně uzavírá a mění v lineárnost, až zůstává pouze jedna cesta k cíli.
Určitě jsem čekal více, nicméně zklamání vypadá jinak. Pořád je to dost solidní béčko.
Jedinou opravdu nemilou pasáži byla ta příšerná bouře (Tempest) a její instakill. Navíc řešení této patálie je opravdu nelogické a fakt by mě nenapadlo, že správný čas pro útěk je ten, když je nejblíže...
No a problémy s kamerou, souboje s přesilou a zjednodušování hádanek už jsou takové klasiky.
Ve srovnání s megalomanskou dvojkou hra sice působí jako takový chudý soused, ačkoliv díky situaci provázející vývoj - bankrot původního studia, různé interní škatulata a následné stěhování pod jinou střechu, je vlastně zázrakem, že vůbec vyšla.
Zároveň, jelikož se dobří holubi vrací, a spolu s vrabci už si štěbetají, tak se snad brzy dočkáme právoplatného slibovaného nástupce, který to konečně posune dál.
Ideálně konečně s celým kvartetem!
7/10
