Tohle je ne úplně populární názor, ale myslím si, že Pandora Tomorrow je podstatným zlepšením oproti prvnímu dílu. Když jsem dohrával jedničku, byl jsem již notně unavený z toho všeho. A PT mi pak vlila čerstvou krev do žil. Únava z plížení byla ta tam, navíc mé nadšení bylo znásobeno díky různorodým a živějším lokacím.
Jedním z největších kladů pro mě totiž bylo právě prostředí. Levelů je nyní pouze osm, což zamrzí, ale na druhou stranu je každý z nich parádně vizuálně zpracovaný, jedinečný a oproti jedničce zde zavítáte do husté vegetace, ve které se tak nádherně skrývají lidská těla. Několik misí nabízí džungli a je neskutečná radost se prodírat tou zelení, přičemž hra staví i na, minimálně pro mě, více zapamatovatelných levelech. Tutoriál je delší, zajímavější a přišlo mi, že oproti jedničce tak nějak více přirozeněji naučí člověka ovládání. Nejvíce se mi líbila novinka v podobě SWAT pohybu, kdy z jedné skrýše do druhé (pokud jsou blízko sebe) provedete tichou otočku. Je to efektní, efektivní a tenhle pohyb jsem později využíval, i když nebyl úplně zapotřebí.
Mezi mé oblíbené levely rozhodně patří ten ve vlaku, který je sice krátký a o něco více lineární, ale ta atmosféra! Ten pocit, kdy se musíte dostávat z jednoho vagónu do druhého, řešit takové menší výzvy, inteligentně se zbavovat překážek ve vaší cestě a i postupné vyvrcholení celé mise – všechno to je parádní. A co takový Jeruzalém, kde musíte v druhé části sledovat tajemnou ženu, která si to štráduje po uličkách, ale protože se to tam hemží policisty, vy musíte hledat alternativní cesty a klidně využívat i střech budov. Pak tu je třeba část s ponorkou, ke které se dostat je kumšt, ale i v ní je to takové až hororové, kdy ticho co chvíli protne zaskřípění metalové kůže tohoto podvodního giganta. A poslední mise? To je lahůdka, kdy se zúročí veškeré vaše zkušenosti, ocitáte se na letišti plném nevinných lidí, kde musíte odhalit nepřátele a zpacifikovat je, samozřejmě neviděni.
Zkrátka všechny mise mi zde přišly zajímavé, každá nabízela minimálně jeden nezapomenutelný okamžik (třeba když hned v úvodu se musíte pohybovat ve světle… protože jeden sniper používá noční vidění a tohle je, i když to jde proti zdravému rozumu, jediná správná taktika). Oproti jedničce působí zdejší lokace jako pohlazení po duši, neustále se mění, je tu hromada venkovních prostor a zdejší džungle mi opravdu vykouzlila úsměv na tváři. I náplň misí je různorodá, kdy některé úkoly dokážou zvýšit tep až na neúnosnou mez. V některých sekvencích by se dalo napětí krájet, atmosféra zhutní jako kondenzované mléko a člověk ani nedutá, i když ho za monitorem stěží někdo uslyší.
Samotná hratelnost ale nedoznala nějak extra velkých změn, spíše se jen obrousily hrany diamantu. Protože jsem hrál první díl s Enhanced módem, ty rozdíly nebyly tak markantní, ale po dohrání jsem zjistil, že právě tento mód přidal hromadu novinek z dvojky. Všechno se to tak nějak ovládá lépe, dokonce i zbraně mi přišly přesnější (nebo jsem si už holt zvykl na tu nesmyslnou nepřesnost). Pohyb je opět bravurní a rovněž i zde bych řekl, že o něco více vymazlený. Nepřátelé sice sem tam dokážou potrápit, ale jejich inteligence není tak vševědoucí jako u předchozího dílu. Nově mají u sebe vysílačky, takže když jste odhaleni, máte pár (doslova) sekund na to, vypořádat se s nimi a ututlat svou přítomnost. Je tu také díky bohu mnohem méně povinných přestřelek, kdy vlastně dávají smysl a dokonale sedí do příběhu.
Děj hry se točí kolem smrtící pandemie a přišlo mi to podstatně zajímavější, než hrozba třetí světové války v prvním dílu. Je tu navíc několik vedlejších postav, které potkáte víckrát během příběhu a u některých z nich netušíte, na čí straně vlastně stojí. Jediným záporem pro mě byla skutečnost, že to celé končí tak podivně, očekával jsem ještě jednu misi nebo epilog nebo prostě něco víc, než jen kratičké video a sbohem. Na druhou stranu ale podotýkám, že příběh je tu opravdu solidní, jde se v něm o dost více vyznat a poslední mise je díky tomu hodně napínavá. Co se týče postav, samozřejmě, že tu exceluje Sam. Přišlo mi, že má více prostoru na svůj svérázný humor a lépe se tu profiluje jeho charakter. Ostatní postavy trochu zaostávají, ale to se ostatně dá očekávat. Dost lidí kritizuje dabing, ale nepřišlo mi, že by byl nějak extrémně špatný, až neposlouchatelný. Jen to mixování s hudbou bylo místy příšerné, kdy v pár případech vůbec nešlo rozumět, co kdo říká.
Po grafické a hudební stránce můžu zase jen pět chválu. Díky tomu, že jsou zde více zajímavé lokace, si tvůrci mohli pohrát se stíny, světlem a často přichází s originálním nápady. Třeba když v jednom levelu nejenom, že hustě prší, ale rovněž se blýská, což znamená, že na chvíli se ozáří celá ulice a pokud nejste dobře schovaní, máte po ptákách. Nebo když se musíte vyhýbat strážnímu světlu, ale zároveň si dávat pozor na miny, přičemž se schováváte za různé bedny a satelity. Ano, podobná část byla i v jedničce, ale tam mi přišla úmorná, zatímco tady jsem si to užíval. PT pak staví na konceptu, kdy máte často na výběr ze dvou cest, kterými se lze vydat k cíli. Není to nic dechberoucího, protože ono větvení nejde nikdy nějak extra do hloubky, ale potěší to, protože to dává člověku iluzi volby. U jednoho levelu je tak jen na vás, jestli to vezmete přímo skrz hlavní ulici, kde se na vaši přítomnost těší střílna, která je připravená z vás udělat lidský cedník. Nebo se naopak rozhodnete vzít to oklikou a vypořádat se s pár nepřáteli. Všechny cesty nakonec ale vedou do Říma, respektive k vašemu cíli.
Technický stav také hodnotím jako výborný, asi třikrát mi to spadlo jen na jednom jediném místě, jinak to celé šlapalo jako po másle. Použil jsem pár patchů, jmenovitě ten na širokoúhlé rozlišení, na nahrazení určitých textur (hra prý využívá v pár případech horší textury, i když má v adresáři dostupné ty lepší) a odebrání nutnosti spouštět Ubisoft Connect.
Nakonec musím říct, že mě tahle hra bavila podstatně více než jednička, což je asi zřejmé z toho všeho pochvalného textu nahoře. Přispěly k tomu zajímavější lokace, různorodější mise a vybroušení hratelnosti. Pandora Tomorrow je tak v mých očích více, než důstojným nástupcem prvního dílu. Až mě mrzelo, že je to tak krátké. Všem tenhle titul tudíž doporučuji a věřím, že si ho každý milovník tichého* postupu užije měrou vrchovatou.
*pravda, někdy jsem po sobě zanechal pár chladnoucích těl ve stínech, ale to je vlastně taky takový tichý postup, protože mrtvoly nemůžou mluvit… :D
